Vyhledat:    
 
Historie Slovníky a převodní tabulky Ochranné UV filtry Novinky a zajímavosti Pobavení
 
 
 

Naši partneři:

Česká dermatovenerologická společnost
 
Chemotechnique Diagnostics
 



otevřít další okno s epitesty:

 

Rytíř Prof. MUDr. Ferdinand von Hebra

Na základě literárních pramenů volně zpracoval RNDr. F. Kratochvil, DrSc.
Rytíř Prof. MUDr. Ferdinand von Hebra
   Ve 40. letech minulého století patřila Vídeň spolu s Paříží, Dublinem a Londýnem k vedoucím střediskům lékařského bádání. V historiografii medicíny je toto období označováno jako „druhá“, popřípadě „nová“ vídeňská škola. Je pro nás lichotivé a zavazující, že mezi přední představitele nové vídeňské školy patřili také čeští a moravští rodáci. Byli to především Prof. MUDr. Karel Rokytanský (1804 - 1878), patolog a anatom z Hradce Králové, Prof. MUDr. Josef Škoda (1805 - 1878), internista z Plzně (starší bratr zakladatele plzeňské Škodovky), Prof. MUDr. Josef Hyrtl (1811 - 1894), anatom z Prahy, který byl v letech 1837 - 1845 profesorem anatomie na LF UK a v letech 1864 - 1865 byl „rector magnificus“ vídeňské univerzity. Zde pracoval zde a zapsal se do dějin medicíny i brněnský rodák, zakladatel moderní dermatologie, Prof. MUDr. Ferdinand von Hebra (1816 - 1880).
   Základním rysem nové vídeňské školy byla rychle se rozvíjející specializace lékařského výzkumu. Pro vídeňské kliniky té doby bylo typické velmi pečlivé vyšetřování nemocného s vědeckým rozborem nálezů za současné zdrženlivosti ve volbě léčebných prostředků. Ve srovnání s obecně převládajícím nadměrným používáním naprosto nejistých léčebných postupů a prostředků to byl vskutku revoluční přístup. Představitelé nové vídeňské školy byli proto odpůrci kritizováni a jejich přístup k léčbě byl také často označován za „vídeňský terapeutický nihilismus“. Díky tomu, či snad právě proto, vyšla ve Vídni (1841 - 1846) stěžejní učebnice medicíny té doby. Bylo to třísvazkové dílo Karla von Rokytanského „Handbuch der pathologischen Anatomie“, které bylo nejen základem lékařského vědění, ale především základem lékařského jednání. K. Rokytanský ve spolupráci s J. Škodou a dalšími dal do logického vztahu lékařovo pozorování nemocného na lůžku s pitevním nálezem na nemocných orgánech. Vycházel přitom z názoru, že příčiny životních pochodů nemůžeme hledat v životní síle, ale v organické hmotě, a že nemoc v průběhu svého vývoje, má svůj patologicko-anatomický základ.
   V roce 1841 nastoupil na interní oddělení Prof. J. Škody ve Všeobecné nemocnici ve Vídni mladý lékař po promoci Ferdinandus Hebra (Schwarzmann). Pokusme se o krátké nahlédnutí do soukromí a životního osudu tohoto lékaře, který se stal uznávaným zakladatelem moderní evropské dermatologie. Učiňme tak proto, abychom si obnovili v paměti živou vzpomínku na vynikajícího člověka, brněnského rodáka; člověka, kterého zaujetí a „posedlost“ kožními chorobami, píle, neúnavná práce, jedinečný pozorovací talent a analytická intuice a schopnost hodnotit získané zkušenosti zařadily k nesmrtelným velikánům medicíny.
   Ferdinand Karl Franz Schwarzmann (Hebra) se narodil 7. září 1816 v Brně na Orlí ulici. Zápis v matrice na městské faře Sv. Jana (katolická fara Minoritů, kniha 1814 - 1839, svazek 2, strana 892) zní: „Ferdinand Karl Franz, syn Aloisie (Karoline Wilhelmine Friederike) Schwarzmann, narozen 7. září 1816 a téhož dne pokřtěn páterem Augustinem Kellerem na Starém Brně“. Ferdinand se narodil jako nemanželské dítě. Tato skutečnost mohla být tehdy, v první čtvrtině 19. stol. pociťována jako překážka, avšak ze současného pohledu musíme chápat tuto rodinnou skvrnu v souvislosti s jeho otcem jako bezvýznamnou. Jeho matka, za svobodna Schwarzmannová, narozená asi roku 1789, byla od 11. května 1806 provdána za Vincence Slawika, který pocházel z Jaroslawi v polském Slezsku. S ním měla dvě děti, ale ve společné domácnosti spolu nežili. Vincenc Slawik žil v jižním Polsku a ona v Brně. Kdy vstoupil do života paní Slawikové Jan Hebra, otec Ferdinanda, není známo. Jisté je, že mu porodila 7. září 1816 syna, který nosil její jméno za svobodna. Jan Hebra byl totiž rakousko-uherský vojenský úředník v hodnosti důstojníka a nesměl mít nemanželské dítě, jinak by byl z armády propuštěn. Protože v té době byl rozvod nemyslitelný, musel 14 let čekat, než Vincenc Slawik 22. března 1830 zemřel, aby se mohl konečně oženit s matkou svého syna. Stalo se tak v Grazi. Paní Hebrová však ani ne po třech letech 3. února 1833 v Grazi zemřela. Mladý Ferdinand však díky svému otci mohl studovat na gymnáziu v Judenburgu (Steiermark) a později v Grazi. Aby otec Jan Hebra mohl legalizovat poměr ke svému synovi (rozuměj adoptovat !), musel dle tehdejších zákonů čekat na dovršení jeho plnoletosti, tedy do jeho 24 let. Již pět dnů poté, 12. září 1840, kdy je adopce datována, přijal Ferdinand příjmení po otci Hebra. V té době již studoval lékařskou fakultu ve Vídni. V rigorosním protokolu lékařské fakulty ve Vídni z roku 1840 je ještě uveden zápis: Schwarzmann, Ferdinandus, adoptatus nomine Hebra. A právě na základě této adopce mohl být v promočním protokolu vídeňské univerzity z let 1839 - 1846, str. 16 uveden zápis: Hebra (Schwarzmann), Ferdinandus, 26. ledna 1841. Ferdinand tedy promoval již pod otcovým příjmením Hebra.
   Hebrův otec, Jan (Johan) Hebra se narodil 9. září 1768 na severní Moravě v dnešních Jarlechovicích (matriční kniha katolické fary Sv. Trojice ve Fulneku 1754 -1784, svazek IV. uložená ve státním archivu v Opavě: syn Johan, otce Johanna Nepomucena Hebry). Dne 16. června 1786 (v 18 letech) byl odveden na vojnu do císařského infanterního regimentu čís. 40 Karla hraběte Colloreda, kde sloužil i jeho otec a současně zde byli i jeho dva bratři Josef, který později získal titul šlechtice na zámku v Náchodě, a Karel.
   Jan Hebra se vypracoval od prostého vojenského úředníka k vrchnímu válečnému komisaři císařské armády. Byl to typický vojenský úředník c.a k. rakousko-uherské armády, který sloužil 52 let a 13 dnů celkem čtyřem císařům (Joseph II., Leopold II., Franz II. a Ferdinand I.). Jan Hebra byl zjevně s armádou scestovalý, polyglotní a nadaný muž, který se příkladně postaral o svého nemanželského syna. Od roku 1838 bydlel u syna Ferdinanda ve Vídni v Alservorstadtu, Hauptstrasse 106, kde i roku 1848 zemřel.
   Mladý Ferdinand Hebra, po promoci 26. ledna 1841 na lékařské fakultě vídeňské univerzity, začal pracovat jako sekundář na interní klinice Všeobecné nemocnice ve Vídni u Prof. Josefa Škody. Velmi záhy se staly kožní choroby středem jeho zájmu. Byl velmi pověstný neustálým studováním literatury, a navíc získané poznatky ihned konfrontoval s vlastním pozorováním. Jeho první práce patřila problematice svrabu a vycházela z jeho vlastních zkušeností a experimentů (Über Krätze. Medicinische Jahrbücher des kais. königl. österreichischen Staates, 1844, sv. 46, str. 280-292 a sv. 47, str. 44-54 a str. 163-173). V této práci zveřejněné již 3 roky po promoci jako první jasně definoval příčinu svrabu památnou větou „Ohne Sarcoptes gibt es keine Krätze“. Význam tohoto, z dnešního pohledu evidentního poznatku, musíme dát do souvislostí a uvědomit si, že v té době bylo na tzv. svrabovém oddělení vídeňské nemocnice evidováno ročně 2200-2700 osob údajně s touto diagnózou!
   Podle dobových zpráv byl tento mladý lékař na interním oddělení doslova „posedlý“ kožními chorobami. Nejen jeho posedlost, ale především píle, neúnavná práce a studium francouzské a anglické literatury, spolu s vynikajícím pozorovacím analytickým a srovnávacím talentem v tvůrčím kolektivu lékařů vedla k tomu, že za 7 let po promoci se stal v roce 1848 primářem (Primararzt) nově ustanoveného kožního oddělení interní kliniky. Hebra v té době také hodně cestoval, byl častým hostem v Paříži a Londýně, ale i v Norsku, Německu a Itálii. Rok po jmenování primářem se stal profesorem (Prof. e.o.) 1849. Dokonale zestudovaná světová literatura a pochopení zcela nových souvislostí mu záhy dovolily vytvořit vlastní systém kožních chorob. Byl typickým představitelem pozorovatele, experimentátora a syntetizátora pozorování. 7 let po jmenováním profesorem nového samostatného oboru dermatologie vydává v roce 1856 monumentální atlas dermatologie s obrázky malířů-lékařů A. Elfingra a C. Heitzmanna. Koncem padesátých let vydává také svou první učebnici dermatologie. Obě tyto knihy byly mnohokrát vydány a vždy ihned rozebrány. Byly překládány do mnoha jazyků a staly se základem vědění nově vzniklého oboru - dermatovenerologie. V roce 1869 byl habilitován v oboru dermatologie (Prof. ord. d. Dermatologie) jako první „Ordinarius des Faches“ v německy mluvících zemích.
   Je však nutno poznamenat, že Hebra nebyl příliš velkým pisatelem, jeho zeť Kaposi cituje „pouze“ 34 původních prací a 4 větší díla. Byl však vynikajícím učitelem a klinikem. Na jeho kliniku proudily davy, ať začínajících, či již „hotových“ dermatologů, kteří ho chtěli slyšet a hovořit s ním. Vídeň se díky němu stala Mekkou dermatologů starého i nového světa. Ještě v meziválečné době bylo pro dermatologa, který měl o sobě nějaké mínění, zcela nemožné, nebýt ve Vídni a nenavštívit profesora Hebru. Hebrovy zásluhy nespočívají v počtu publikovaných prací, ale ve výstavbě fundamentů, bez kterých žádný obor nemůže existovat, a právě v tom dosáhl světové proslulosti. Každý, kdo se dříve zabýval pokusy o přesnější popis kožních chorob a jejich systemizaci, si jasně uvědomoval Hebrův význam. Hebra vycházel z prací svých předchůdců, jako byli Boissier de Sauvages z Montpelliee, Joseph Plenk (1732 - 1807) z Vídně, Robert Willan (1757 - 1812) a Thomas Bateman (1778 - 1821) z Londýna, Jean Louis Alibert (1766 - 1837), Pierre François Olive Rayer (1793 -1867), Laurent Biett (1781 - 1840), Pierre-Louis-Alphée Cazenave (1795 - 1877) a Henri Schedel z Paříže a vytvořil vlastní, ucelený, přehledný systém kožních chorob. Systém rozčlenění kožních nemocí, který navrhl a vytvořil měl dlouhé trvání a v mnohém platí dosud.
   Hebra byl již v době svého života náležitě uctíván. Jeho hruď zdobily ruská, švédská, rakouská a německá vyznamenání. V roce 1877 získal šlechtický titul rytíře, později titul dvorního rady, poté titul prezidenta Lékařské společnosti ve Vídni a člena Akademie věd.
   Hebra měl velkou rodinu se sedmi dětmi, ne všechny ho však přežily. Jeho syn Johannes „Hans“ (1847 - 1902) se rovněž stal dermatologem a spolu s Hebrovým nejlepším přítelem a asistentem H. Zeisslem (1817 - 1884) se stali nejlepšími odborníky a výzkumníky v oboru syphilologie. Jeho dcera Martha se provdala za Morize Kohna Kaposiho (1837 - 1902), rovněž vynikajícího dermatologa, který byl nejen jeho zetěm, ale i jeho velmi úspěšným následníkem. Slavná Hebrova učebnice dermatologie byla v pozdějších letech společně s jeho zetěm Kaposim přepracována. Byla vydávána nejen v němčině, ale i v angličtině, ve francouzštině, v italštině a v ruštině. Prof.MUDr. Ferdinand von Hebra zemřel 5. srpna 1880 ve věku 64 let.
   Je neoddiskutovatelnou skutečností, že životem a dílem rytíře profesora Ferdinanda von Hebry se dermatologie stala samostatným uznávaným oborem lékařských věd. Kůže je podivuhodný lidský orgán, je zrcadlem vnitřních orgánů. Kožní choroby však již nejsou jen „dýmem nad ohněm, který hoří uvnitř“. Jejich příčina je v poruchách kůže samé. Je orgánem, který je možno kdykoliv lehce a dostupně vyšetřovat mnoha moderními metodami. Dobré jméno dermatologie nemusíme tedy hledat jen u slavných předků, jako byli profesor Ferdinand von Hebra, ale především v kůži samé.

„Krása člověka spočívá ve zdravé kůži, jeho bída v kožní nemoci“
 Odborné konzultace:
 RNDr. František Kratochvil, DrSc.
 Příční 19
 602 00, Brno
 Mobil: 608 473 476
 E-mail: kratfranta@volny.cz
 Výhradní distribuce:
 Jiří Trnka, epitesty
 Expedice:
 Příční 19
 602 00 Brno
 Tel. 732 209 715
 E-mail:
 epitesty@volny.cz
 epitesty@seznam.cz
 IČ: 74431331
 DIČ: CZ7002071901
 Č.ú.: 115-1770480287 / 0100

 

  Chemotechnique
Diagnostics, AB
www.chemotechnique.se 
 


 

245438
 
Optimalizováno pro IE 1024x768


 
Webmaster: (c) 2007 - 2016